Školní rok 2017/2018 - Terezín - žáci 8. a 9. třídy

V úvodní přednášce jsme se dozvěděli cenné informace o historii tohoto města (založení Josefem II.), o jeho nechvalně proslulé úloze ve druhé světové válce (židovské ghetto, koncentrační tábor, odkud byli Židé transportování do vyhlazovacích táborů na východě), o důvodech, proč si nacisté vybrali právě Terezín (takřka nedobytné město, napojení na železniční trať, blízko hranic s Německem, blízko Prahy), připomněli jsme si důležité mezníky v jeho historii a získali pro mnohé z nás novou informaci o „revizní“ návštěvě Červeného kříže v Terezíně (nacisté vystavěli kolonádu, dávali na odiv péči o nemocné v sanatoriu, na počest se konala sportovní utkání) a tvorbě propagandistického filmu, který nacisté točili v roce 1944 a prostřednictvím něhož chtěli ukázat, jak se vlastně Židům v ghettu „dobře“ žilo.

V druhé části jsme si prošli muzeum a prohlédli si transportní listiny Židů (mimo jiné i seznam transportovaných Židů z Třebíče), seznámili se s kulturním děním v táboře (časopis Vedem, opera Brundibár), navštívili jsme ženské ubikace; těžko si představit, že v této místnosti s jedním záchodem o rozměrech cca 4 x 5 m muselo žít asi 60 žen pohromadě (o chvilce klidu o samotě se jim mohlo jen zdát). Prošli jsme si celé město včetně židovské modlitebny (když se tam Židé dostali, byl to pro ně do slova do písmene svátek).

Naše putování terezínským ghettem jsme završili v kolumbáriu, kde byl původně v dřevěných, poté v papírových urnách uchováván popel zemřelých Židů (ač židovské náboženství zpopelnění nepřipouští, místo pro takové množství hrobů zemřelých Židů zkrátka v ghettu nebylo), v márnici s pohřebním vozem, rakvemi a pitevnou a v krematoriu (spalovně mrtvých židovských těl). Ačkoli víme, že v Terezíně nebyly plynové komory (i když jejich výstavba byla v plánu), zanechala v nás spalovna hluboký dojem, stejně tak i hroby židů v jejím bezprostředním okolí, jež dekorují podle židovských zvyklostí namísto květin kamínky.

Poté jsme se autobusem přesunuli do Malé pevnosti ve tvaru pěticípé hvězdy, kde nás přivítalo heslo obvyklé u vstupu do většiny koncentračních táborů „Arbeit macht frei“. Sloužila jako vězení (v cele 1 zde byl vězněn Gavrilo Pricip, který spáchal v roce 1914 atentát na Františka Ferdinanda d’Este), v době druhé světové války určené pro příslušníky odboje. Obhlédli jsme cely, samotky atd. Dokonce i legraci jsme zažili, a to  při průchodu úzkou 500metrovou chodbou v opevnění. Na závěr jsme si vyfotili hřbitov v okolí Malé pevnosti, nastoupili jsme do autobusu a vyrazili na cestu směr domov. Sice by se mohlo zdát, že nás celodenní prohlídka unavila a záplava informací zahltila, avšak opak byl pravdou -  ani cestou zpátky jsme „nezavřeli pusu“, takže nám cesta rychle uběhla. J

Foto: https://skolabudisov.rajce.idnes.cz/Terezin/